Již od malička často slýcháme jednoduchou větu: „Buď chlap!“ Vždy když to slyším, nemohu jinak než se pousmát. Neustále je nám to vtloukáno do hlavy, ovšem že by se někdo namáhal říct nám jak se to dělá nebo co to znamená to ne. Samozřejmě, jsou zde občasné střípky skládačky, které cestou životem pochytíme. Každému jsou určitě známé následující poučky: „Chlapi nebrečí. Vždycky si ví rady. Ví jak na ženský. Ničeho se nebojí. Umí se prát.“ Další kousky pochytáváme povětšinou z filmů a seriálů. Zde se nám jednou zobrazuje ideální muž jako citlivý hrdina, který obětuje vše pro ženu kterou miluje. Podruhé je to akční drsňák, který se s ničím a nikým nemazlí, jde si tvrdě za svým a jde klidně přes mrtvoly. Další vjem je zase prototyp úspěšného businessmana, který vydělává velké peníze. Jindy je zase hrdinou schopný manipulátor, který dokáže kdekoho oblafnout.
Vjemů jež dostáváme je velké množství, avšak jsou to jen malé kousky skládačky. Tyto části jsou též často vytvořeny lidmi, kteří sami nevědí jak takový dílek vlastně vypadá, sami tu svou skládačku doposud nesložili. Nakonec tak stojíme uprostřed střípků rozbitého obrazu, který se marně snažíme složit, abychom konečně viděli, jak ten „pravý“ chlap vlastně vypadá. Nakonec však zjistíme, že neskládáme jakýsi svatý obraz, jemuž bychom se měli přiblížit, ale zrcadlo, neboť vše potřebné máme vlastně celou dobu v sobě. Naše nitro je však místo, kam se díváme až nakonec. Přísloví, že pod svícnem je tma má v tomto případě dvojnásobnou pravdivost.
Nyní bych chtěl blíže přiblížit termín archetyp. Přišel s ním slavný švýcarský psycholog a psychoterapeut Carl Gustav Jung. Sám Jung mluví o archetypech takto:
„Pojem archetypu … je odvozen z mnohokrát opakovaného pozorování, že například mýty a pohádky světové literatury obsahují určité motivy, které jsou zpracovávány stále znovu a všude. S týmiž motivy se setkáváme ve fantaziích, snech, deliriích a bludných idejí současných jedinců. Tyto typické obrazy a souvislosti se označují jako archetypické představy. Čím jsou zřetelnější, mají tu vlastnost, že jsou doprovázeny obzvláště živými citovými tóny … Jsou jímavé, působivé a fascinující. Vycházejí z archetypu, který je sám o sobě nenázorný, z nevědomé předformy, která zřejmě patří ke zděděné struktuře psýché , a může se v důsledku toho manifestovat všude jako spontánní jev.“
Pamatujete jak jsem se zmínil o různých druzích hrdinů ve filmech? Podobní hrdinové se vyskytují již celá tisíciletí. Archetyp sám o sobě znamená pravzor, původní typ. V souvislosti s tímto termínem považuji za nutné stručně představit i Jungovu strukturu psyché tedy duše. Rozděluje ji na vědomou a nevědomou část, s tím, že ta nevědomá je mnohem větší. Vědomá část je naše myšlení a uvažování, v té nevědomé sídli emoce, pudy a návyky. Nevědomí je dále rozdělováno na osobní nevědomí a kolektivní nevědomí, které je společné všem lidem. Je to právě toto místo, kde mají podle Junga archetypy svůj původ. Nyní však musím zmínit další citát:
„Nelze se ani okamžik oddávat iluzi, že bychom nakonec byli sto archetyp vysvětlit, a tím by byl vyřízen. Ani nejlepší pokus o vysvětlení není nic jiného než víceméně zdařilý překlad do jiného obrazného jazyka.“
Archetyp je jedna z věcí, kterou takřka nelze definovat, jak bylo řečeno, jedná se o nevědomý obsah naší mysli. Jediný způsob jak ho můžeme vnímat je zprostředkovaně, určitou formou projekce. Tak v starověku vznikly bohové, jako projekce určitých vnitřních obsahů. V Řecku to byl Zeus, Poseidon, Dionýsos, Athéna, Arés, Hades, Apaté. V Egyptě to byl Hor, Ra, Anubis, Isis, Sutech. V severské mytologii se zase setkáme s Odinem, Lokim, Thórem, Freyou apod. Při bližším zkoumání těchto panteonů je možné sledovat určité společné charakteristiky jednotlivých bohů. Všechny obsahují svého ústředního boha, jakéhosi otce všech ostatních. Dále zde můžeme najít bohy války, moudrosti, plodnosti atd. Vysvětlení, proč se v třech rozdílných na sobě nezávislých kulturách vytvořily tak podobné soubory božstev není rozhodně náhodná. Mýty a legendy těchto starověkých kultur fungovali především jako formy předávání znalostí o archetypech dalším generacím. Každý bůh byl opředen mnoha příběhy, které ho charakterizovali a dávali mu podobu. Čím více příběhů, tím byl charakter boha a tedy i archetypu ostřejší. A je znakem každého smrtelníka, že se chce přiblížit bohům. Pokud tedy uctíváte jako válečník boha války a studujete příběhy o něm, přejde na vás mnoho z jeho kvalit, kopírujete ho, doslova se po něm „opičíte.“ Tak se naučíte jak být dobrým válečníkem. Tento bůh však ve skutečnosti neexistuje, jde o pouhou projekci kvalit archetypu na mentální konstrukt. Zkrátka jde o způsob jak uchovat znalosti o vzorci chování pro další generace.

V dnešní době nemáme žádná božstva, náboženství je v naší zemi takřka sprostým slovem a tak se mnohý z nás cítí ztracení, neboť nás již nikdo neučí jak se rvát se životem jako válečník, jak vést lidi jako král či jak užívat života jako milovník. Moderní vzdělání nás neučí soucitu, lásce, disciplíně, řešením konfliktů a dalším mnoha mnoha dovednostem, které jsou potřebné pro to, abychom žili šťastný a bohatý život. Díky internetu si dnes samozřejmě můžeme najít haldu návodů pro to co potřebujeme, ovšem z nich si většinou nic moc nezapamatujeme. O kolik hodnotnější je pro člověka zkušenost či příběh pro to aby se něčemu opravdu naučil. Když si představíte přednášejícího, který vám prezentuje holá fakta a porovnáte ho s tím, co prokládá látku příklady, či zábavnými poučujícími historkami, kdo je pro vás lepší? Samozřejmě ten druhý.
V dalších článcích vás seznámím s čtyřmi základními archetypy zralé maskulinity. Avšak již dopředu vás upozorňuji, že pouze to, že si o nich přečtete vám samozřejmě nic moc nedá. Musíte v životě hledat osoby a lidi či příběhy, které tento archetyp „ztělesňují“ a od nich se učit. To co zde napíšu vám dá pouhopouhý návod k tomu, jak tyto „bohy“ vědomě identifikovat. Toto samozřejmě platí pro všechny oblasti života, nejen pro chlapství. Pokud vám tedy něco chybí, například máte problém s tím dělat si kamarády, studujte „bohy“ přátelství, pokud se chcete stát obchodníky, uhodli jste, hledejte „bohy“ obchodu. Co je ale třeba si uvědomit je, že tito bohové již žijí ve vás samotných a vy je pouze potřebujete probudit k životu, odemknout jejich potenciál. A toho nelze dosáhnout přečtením knížky, to se musí zažít na vlastní kůži, neboť bohové se uctívají modlitbou zvanou „akce.“ Pouze ten smrtelník, který koná ve jménu svého boha bude obdařen jeho mocí.
Líbil se vám tento článek? Máte nějaké dotazy? Napište komentář :-)